Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie - s možností vložit komentáře

Listy z kroniky SPŠS v Havlíčkově Brod

Zdroj: Almanach „30 let Střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě“

Po vítězství pracujícího lidu nastal ve všech odvětvích národního hospodářství velký rozvoj výrobních sil a s ním  i zvýšené požadavky na odbornou úroveň pracovníků. (…)

Znárodněné stavebnictví potřebovalo pro výstavbu nových objektů, továren, přehrad, sídlišť nové stavby vedoucí, techniky a projektanty. Zřízení průmyslové školy stavební si vyžádalo ministerstvo stavebnictví z podnětu národního podniku Československé stavební závody. Havlíčkův Brod byl zvolen jako místo školy s přihlédnutím ke vhodné poloze školy vzhledem k okolním spádovým oblastem – Žďáru nad Sázavou, Jihlavě, Humpolci, Ledči, Chotěboři a Čáslavi.

Naše škola byla zřízena výnosem ministerstva školství, věd a umění ze dne 16. září 1949 (…) pod názvem Vyšší průmyslová škola stavební, větev konstrukční, s účinností 1. září 1949. Průmyslová škola se tak stala po gymnáziu, ekonomické a zdravotnické škole v pořadí čtvrtou výběrovou školou v našem městě.

Ministerstvo stavebnictví požádalo tehdejší Československé stavební závody v Havlíčkově Brodě, aby nad školou převzali patronát a společně s Vyšší průmyslovou školu v Praze provedly první výběrové řízení do ročníku  1949/50. Ministerstvo stavebnictví pověřilo jednotlivé závody, aby ke studiu vyslaly vyučené zedníky a tesaře. Ke zkouškám se dostavilo 28 uchazečů. První přijímací zkoušky se konaly v budově Československých stavebních závodů za předsednictví ředitele závodu z jazyka českého, matematiky a kreslení. Na základě přijímací zkoušky bylo přijato 24 prvních žáků školy.

Výnosem školského odboru KNV v Jihlavě byl dán souhlas s vyučováním od 1. října 1949.

Všeobecně vzdělávacím předmětům vyučovali v tehdejším prvním ročníku profesoři havlíčkobrodského gymnázia a tehdejší vyšší hospodářské (ekonomické) školy, odborným předmětům kromě ředitele J. Petelíka, ing. Alois Kranz a ing. Karel Stojan z Československých stavebních závodů. Prvním třídním profesorem byl profesor gymnázia  Jan Fráňa. Vyučování v budově gymnázia bylo výhodné í tím, že gymnázium mělo ve svých sbírkách pomůcky k výuce matematiky, deskriptivní geometrie, odborného kreslení, fyziky a chemie. Provizorní ubytování pro přespolní žáky zajistily Československé stavební závody v Termesivech, protože v tehdejší době nebyl v Havlíčkově Brodě žádný domov mládeže. O studium na průmyslové škole byl značný zájem. K přijímacím zkouškám v roce 1950 se přihlásilo 58 uchazečů – vyučených zedníků a tesařů. Také ve školním roce 1950/5 se ještě vyučovalo v budově gymnázia a výuku obstarávali ročníku profesoři havlíčkobrodského gymnázia, tehdejší vyšší hospodářské školy a odborníci Československých stavebních závodů. Všichni žáci se zapojili do socialistické soutěže pomoci našemu stavebnictví. Na prázdninové praxi odpracovali žáci na výstavbě tzv. finských domků a sociálního zařízení pro Novou huť Klementa Gottvalda (komu už ten název nic neříká, tak klikni zde) více než 27 tisíc hodin. Krajský školní inspektor ocenil práci školy, která dosud pracovala v provizorních podmínkách.

Ve školním roce 1951/52 byly poprvé otevřeny dva ročníky. Kromě žáků z pracovišť byli přijati žáci z tehdejších středních škol (dnešní ZDŠ), mezi nimi i pět dívek. Na škole bylo ustanoveno sedm interních učitelů, z toho čtyři pro odborné předměty. Tím byly dány předpoklady ke zkvalitnění výuky. Na konci školního roku byla uspořádána výstavka žákovských prací, kterou zhlédlo asi 200 návštěvníků. O prázdninách 1952 pracovali vyučení žáci na výstavbě Poruby, ostatní se zúčastnili mládežnické  brigády na stavbě trati Havlíčkův Brod – Brno.

 

Přespolním žákům se dostalo také lepšího ubytování v nově upravené budově domova mládeže v ulici Pojezdného a v Nuslích. Ve školním roce  1952/53 byly už na škole všechny ročníky. Rozšířil se učitelský sbor, v němž bylo 12 interních učitelů. (…) V červnu 1953 se konaly první ústní maturitní zkoušky za předsednictví ing. F. Hořejše, ředitele průmyslové školy ve Volyni. Úspěšně je vykonalo 18 absolventů.

 

Ve školním roce 1953/54 bylo při škole poprvé otevřeno studium při zaměstnání, které od té doby probíhá na škole nepřetržitě a umožňuje pracujícím zvýšení kvalifikace.

 

Některé záměry se nepodařilo v té době uskutečnit. Nebyl realizován projekt přístavby tělocvičny, protože městský národní výbor počítal tehdy na jejím místě se stavbou hotelu.  

Od září 1953 převzalo vedení školy také správu domova mládeže. V říjnu 1953 byl při škole ustanoven místní poradní sbor zajišťující spojení školy se stavební výrobou. (…) V té době se také úspěšně rozvíjela kulturní činnost žáků. Divadelní kroužek pod vedením ing. Vladimíra Veselského sehrál pro veřejnost a žáky Goldoniho komedii Poprask na laguně  a komedii Lazebník sevillský. 

 Učitelé a žáci se zúčastnili soutěže o zvelebení města k 10. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, pomáhali při úpravách okolí školy a výstavby autobusového nádraží. Podle tehdejších směrnic pracovali maturanti na diplomových pracích a absolvovali předdiplomní odbornou praxi v závodech. O spojení školy se životem  svědčí pomoc profesorů a žáků školy stavební při výstavbě školních pavilonů v Praze ve školním roce 1955/56. Tato odborná praxe byla pro žáky velkým přínosem a byla po zásluze oceněna jako příspěvek v soutěži o zvelebení měst a obcí k 10. výročí osvobození. Mezi odbornými školami Jihlavského kraje se průmyslová škola stavební umístila na pěkném třetím místě. Divadelní kroužek pod vedením ing. Vladimíra Veselského nastudoval dvě komedie – Čapkova Loupežníka a Macháčkovu veselohru Ženichové.

 

Postupně byla škola vybavena dílnami, knihovnami, kabinety, byla zřízena rýsovna a odborné učebny fyziky a chemie.

 

Ve školním roce 1957/58 (…) v soutěži odborných škol naše škola zvítězila a získala jako odměnu stanové vybavení pro 10 osob. Žáci školy byli několikrát úspěšní také v Soutěži technické tvořivosti mládeže, v níž získali první místo za model žebříkového lešení. V této době se žáci podíleli na stavbě bytových jednotek pro národní podnik Motorpal v Jihlavě, pro národní podnik Žďas ve Žďáru nad Sázavou i na výstavbě zimního stadionu v Havlíčkově Brodě.

 

Koncem padesátých let (…) se škola podílela na oslavách 15. výročí osvobození Československa – žáci se zapojili do nácviku spartakiádních skladeb, zúčastnili se Běhu vítezství, účinkovali na slavnostním koncertě. V té době na škole úspěšně rozvíjel svoji činnost také taneční kroužek pod vedením profesorky Koubské, který zvítězil v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže a v krajském kole obsadil 3. místo.

 

 (…) Postupně se rozšířil i počet tříd večerního studia – ve školním roce 1961/62 jich bylo již pět, z toho dvě ve Žďáru nad Sázavou. Ve školním roce 1962/63 byla umístěna v budově školy večerní třída přadlácká. (…) Do třídních knih byly pravidelně zařazovány kulturněpolitické aktuality, ke zlepšení prospěchu žáků byly zavedeny doučovací kroužky. Na konci školního roku se konala podle tehdejších směrnic soustředěná praxe žáků.

Pěkného úspěchu dosáhli žáci v Soutěži tvořivosti mládeže, kde dva modely územního řešení sídliště se dostaly v roce 1964 až na ústřední přehlídku do Bratislavy.

(…) Od školního roku 1965/66 se přechodně snížil počet žáků denního studia, protože byl otvírán jeden ročník. 13. Října 1965 zemřel bývalý zástupce ředitele školy profesor Jaroslav Rérych, který na škole působil od roku 1951.

Škola obeslala v roce 1965 celostátní výstavu Soutěže technické tvořivosti mládeže modelem navrhované přístavby školy, na kterém se podíleli žáci třetích ročníků pod vedením ing. arch. Jaroslava Brože. V odborných předmětech se věnovala pozornost novým metodám stavebnictví, zejména panelové výstavbě.

Učitelé odborných předmětů se zúčastnili stejně jako v uplynulých letech projekční  a expertizní činnosti.

Žáci pracovaly v polovině šedesátých let na výstavbě letního stadionu v Havlíčkově Brodě a na dalších stavebních akcích.

31. srpna 1967 odešel do důchodu první ředitel školy Jaroslav Petelík, který se zasloužil o její založení i rozvoj. Jeho řídící, organizátorská, i veřejná činnost byla oceněna v roce 1956 udělením čestného titulu zasloužilý učitel. Ani po odchodu do důchodu neztratil Jaroslav Petelík spojení se školou, pravidelně navštěvoval stranické i odborářské schůze, zajímal se o její stavební rozvoj. Z jeho kronikářských záznamů jsme čerpali materiál k vylíčení historie školy do roku 1967.

1. září 1967 byl jmenován ředitelem školy dosavadní zástupce ing. Stanislav Horký, jeho zástupcem profesor Josef Charamza. Za jejich působení dosáhla střední průmyslová škola stavební kvantitativně i kvalitativně vyššího rozvoje než v předcházejících letech. Nové vedení školy usilovalo zejména o vytvoření všech podmínek k modernizaci výuky. První etapa přístavby školy proběhla v letech 1967/69 (…) Zahrnovala výstavbu šaten, odborné učebny stavebních předmětů s promítárnou, dále novách kabinetů, svazácké klubovny s televizním a rozhlasovým koutkem. Přístavba byla prováděna vlastními silami, pracovalo se i v prodloužených směnách a o volných sobotách. (Na tuto akci si jistě všichni pamatujete, to už bylo za dob našeho studia - na  stavbě jsme pracovali i my – pozn. jm).

 Až potud jsem považoval za účelné citovat kroniku z Almanachu, další období během našeho studia a po něm máte jistě ve své paměti.

(Redakčně upraveno)                   

laugh

    Profesoři, školník a další:

2018_10_15-20_50-office-lens.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zdravím Radka

(Jarda M, 17. 6. 2021 16:30)

Ahoj, píšeš, že tě čeká očkování až koncem měsíce. To my už to máme dávno za sebou. To jste v tom Německu pěkný lajdáci...
A jak to podruhé probíhalo, si dovoluji popsat. Byl jsem tam, co poprvé, tedy v Havlíčkově Brodě. Byl jsem pozván na 18.10 hod., ale já jezdím (i chodím) všude radši dřív, a tak jsem tam byl už o půl. U vchodu se mne ujal mladík, slušně pozdravil a zeptal se, zda jdu poprvé či podruhé. Řekl jsem, že podruhé a podal jsem mu doma vyplněný tiskopis stažený z internetu, který byl nutný při prvním očkování. Avšak byl jsem jím informován, že podruhé už to není potřeba. Pro jistotu jsem se zeptal ještě jednou, zda jsem se nepřeslechl, ale opravdu ten papír nepotřeboval. A povídá: pojďte, já vás odešlu výtahem, popošel, zmáčkl tlačítko, dveře výtahu se otevřely, pokynul abych vstoupil a dveře se zamnou zavřely. Čekal jsem, zda se výtah nerozjede sám, zda budu odeslán jak balík, ale ne. Tak jsem zmáčkl knoflík s číslem 1 a začal jsem stoupat vzhůru k nebesům. Vyjel jsem a vystoupil na chodbu, kde už jsem to z minula znal. Tam už se ke mně hlásila mladá sympatická sestřička, chtěla občanku a kartičku, zkontrolovala vše a předala mě k panu staršímu kolegovi. Ověřil si můj meil a telefonní číslo a vysvětlil, že mi přijde certifikát na meil a heslo na SMS. Tak jsem se posadil a chvilku počkal. Vládla tam pohoda, klid, žádná fronta, za chvíli se ozvalo moje jméno, tak sem vešel do místnosti, kde mě přivítaly dvě sympatické dámy. Zeptaly se jak se cítím, jak mě bylo po prvním očkování, prohlásil jsem že dobře, a jelikož se ke mně hezky chovaly i minule, tak jsem jim dneska přinesl velkou čokoládu Milka. Byly překvapené, udělal jsem jim prý velkou radost a prý je nemám takhle rozmazlovat. Ale to já rád! Měl jsem radost, že jsem jim udělal radost a byl jsem rád, že ony jsou taky rády! Popošel jsem do vedlejší místnosti, kde se mě opět slušně, ochotně a s úsměvem (i když měl respirátor) ujal mladý záchranář. Vyhrnul jsem si levý rukáv jako posledně, a než jsem se nadál, bylo oočkováno, bleskově a bezbolestně. Jen jsem vyhrkl: hergot to je fofr a mladík ze zasmál, že prej je strašně rychlej... Tak jsem poděkoval, popřál zdraví a ať se daří! Šel jsem si na 15 minut sednout, žádnou změnu k horšímu jsem nepociťoval. Čekání mi tam zpříjemňovala jedna upovídaná paní, dozvěděl jsem se, že jedna dcera bydlí v Polabí, druhá byla očkována v Pelhřimově Astrou Zenakou a že jí bylo špatně, ona musela jít hned nakupovat, já jsem jí říkala, že měla zůstat doma, že se to nezblázní, ale ona ne! A nakonec povídá, když jí uplynul čas čekání: "Hele, já už musím jít" a odešla. Po chvilce jsem odešel i já. Šel jsem k autu a vyrazil jsem na zpáteční cestu. Stavil jsem se pro babičku, kterou jsem nechal při příjezdu na kraji Brodu v Penáči. Měla už nakoupeno, akorát platila, takže to všechno klaplo! Co říci závěrem? Snad jen to, že jsem se setkal se sympatickým a ochotným personálem, s lidmi, kteří svoji práci dělají srdcem. Prostě Broďáci jsou dobrý a moc hodný lidi!
Zdravím tímto nejen tebe ale další zpřízněné duše!

ahoj z DU

(Radek, 15. 6. 2021 0:49)

Vážení spolužáci,
žasnu nad množstvím příspěvku.Je vidět, že zákazy vycházení a veškerá protivirová opatření mela i pozitivní účinky na písemné kontakty mezi spolužáky.
Bylo by opravdu super, kdybychom se mohli alespoň na videokonferenci setkat. Ale myslím si, ze tento rok bude nase setkání realizovatelné. Vetsina z nás bude do zarí urcite proti Kovidu imunní.
Jardo, tvoje dojmy z návstevy HB mne šokovaly, protože jsem zjistil, že to město skoro neznám. Ta idea před setkáním udělat procházku HB je skvělý nápad.
Jinak zde se začíná zase život normalizovat. V Sobotu jsme s manželkou byli v Erfurtu na BUGA (ráj pro milovníky květin a zahrad).Ne že bych se nějak moc o rostliny zajímal,ale byla to jedna z prvních akcí kdy má clovek pocit,že je zase vše OK. Mimochodem, Erfurt je strasne krasné město a co mne šokovalo, dalo by se na prstech spočítat množství´žen zahaleních v habitech a se šátky na hlavě (což je zde v DU obráceně, co se týče nezahalených žen).
Jak jsem psal,, ta druhá vlna pandemie pro mne byla mnohem příjemnejsí než ta první. Dá se říct,že jsem ji "procvičil". Ty Online Kursy je něco fantastického. Bral jsem vše, co bylo na programu. I to co bych za normálních okolností nebral. jako yoga, zumba, pound, gymnastika na záda..... Mužes se u toho ulejvat, nikdo te nebuzeruje "Skákej výše", mužes cvičit v pantoflích a popíjet u toho pivo. Spolucvicící vidís na obrazovce a dokonce si s nima před nebo po kurse mužes popovídat. Od minulého pondělí se zase vše koná ve fitku. Minuly týden s testem a ode dneska bez testu.
JIhlavanka sále není ale zvykli jsme si na Tschibo se slonem, které se nejvíc přibližuje chutí Jihlavance.
Koncem měsíce dostaneme druhou injekci, tak v červenci konecne témer po roce pojedeme do CZ.
Přátelé, přeji vám pevné zdraví a tesím se na shledanou
Radek
PS. Omlouvám se za chybejíci háčky ale nemám nainstalovanou cestinu.

Odpověď Milošovi

(Jarda M, 28. 5. 2021 22:11)

Miloši, musím hned reagovat. Takže: k bodu 1. – nemohu posoudit, pamatuji si tě jako nesmělého, stydlivého a hodného chlapce, v kolektivu však veselého a oblíbeného. Krom toho jsi byl velice vybíravý co se děvčat týče…
K bodu 2. – která jezdila vlakem není podstatné, já jménem neznám ani jednu…
K bodu 3. – pravda je, že jsme tě museli moc a moc přemlouvat ochutnat trochu piva, toho národního nápoje (nebo jak říkají v televizi „lahodného moku“). Ty že ne a ne, že pivo nikdy, že tě do restaurace nedostane ani pár volů! Tak jsme tě chytli každý za jednu ruku a už jme tě táhli - jak ti voli… Já vím, že nás dneska blahořečíš, že jsme tě naučili pít z půllitru a jíst příborem, ale tehdy nám to dalo zabrat a byla to fuška! Ale rádi jsme to pro tebe udělali! A jsme rádi, že ses nám povedl a že jsme ti dali základy do života. Myslím, že z toho čerpáš doteď. Do hospody ke Karlovi IV (který také už neexistuje- zbyl po něm jen nápis na chodníku), jsme hrát karty nechodili. U nás se říká, že kdo hraje karty je lump a kdo je neumí je blbec! Takže my jsme je uměli , ale nehráli. Teď, když jsme v důchodu, tak by jme ale mohli zrealizovat, co ti ještě z mládí dlužíme, to je ty divadla, koncerty, muzea, galerie, výstavy, poezii, autorská čtení a další charitativní akce. -Ještě k tomu očkování, jseš pěknej lajdák, já jsem mladší a jsem už naočkovaný! V Brodské nemocnici jsem se setkal se sympatickým a ochotným personálem, vládla tam pohoda, klid, žádná fronta. Prostě Broďačky a Broďáci jsou moc dobrý a moc hodný lidi!
Zdravím spolužačky a spolužáky, pište na vše odpovím příště!

OSTUDNÁ POMLUVA

(Miloš Smolík, 28. 5. 2021 12:18)

Kájo,
až přijedu do Jeníkova počítej, že Ti to vytmavím.
1/ Já Ti dám " s kde kterou".
2/ Nepřesnost - vlakem jezdila Jana, kdežto já kamarádil s Alenou
3/ Jinak mě s Jardou štvete Vašemi vzpomínkami, protože já si z Brodu
pamatuji jen hospodu 5. května, kam jste mě jako slušného chlapce
zatáhli a nutili, abych požíval velké množství piva.
Díky Vašemu špatnému vlivu si pamatuji hospodu u Karla IV, kam jsem chodil hrát mariáš patrně ve chvílích, kdy Vy jste šli do mléčného baru na koktejl./chacha chacha/ ,tomu snad sami nevěříte, Vochlastové.
Tak se ale mějte a konečně se odnaučte plácat bludy.
Divím se ,že přesto " přezevšecko " Vás mám rád. Asi už mi to v té hlavě haraší. Až se podruhé narodím najdu si úplně jiné kamarády , budu chodit
s nimi do divadla ,na koncerty, do kostela a hospodám se vyhneme
na míle .Omlouvám se ostatním spolužákům, které upřímně zdravím ,že jsem musel pojmenovat Ty, kteří mě svedli z mé duchovní cesty.
Mějte se všichni fajn ,za 14 dní jdu na druhé očkování ,tak už přemýšlím
o srazu.PÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ


Opravdu plácám.

(Karel K, 24. 5. 2021 12:26)

Gramatika je v hajzlu.

Taky budu plácat blbosti.

(Karel K, 24. 5. 2021 12:22)

Sekerková /křesní jméno mi vypadlo/ občas jezdila vlakem, byla netykavka a s ohledem na to, že byla dcerou policajta byla jako vyzvědačka pro mne tabu Miloš byl komunikativní s kde kterou . Ve Vilémově byl také řezník Sekerka, zpříznění ani potomky neznám.
Já si na H.B. vzpomínám hlavně na starý Smetaňák a také na dřevěnou tělocvičnu v které jsme v prváku ještě cvičili. Nota bene měl Běhunčík i první průser u Hovorky,protože běhal po sprchování nahatej snad i v dámské šatně. Holky to neřešily. Snad jenom Věra.
Také si vzpomínám na starýho školníka jak chytal v Sázavě ryby tak, že seděl na betonové rouře z které vytékali fekálie z celého Žižkova. Chlastat chodil do hospody naproti škole. Tam byl stále k dosažení.
Konec vzpomínek. Zdravím vás. Karel

Milošovi

(Jarda M, 21. 5. 2021 20:04)

Ahoj Miloši, já nejsem žádný historik, to je jen ta moje „stařecká paměť“, kdy se mi vybavují vjemy a zážitky z dětství, ale nepamatuji si co bylo včera… Mléčná jídelna byla na náměstí v rohu u kostela. Chodili jsme tam na koktejl a taky na kakao a loupáky, jestli víš co to je. Ty žiješ v Praze a to je samej hambáč v mekáči, stripsy v káefcéčku, pica a steejk z argentinského bejka – zkrátka klasická staročeská prostonárodní jídla už ani nepamatuješ… A do hospody jsme nechodili na nádraží, ale k nádraží do Domu 5. května, kde byla restaurace, kam jsme chodili na smažák za čtyři padesát a pivo. Na ten barák si snad vzpomínáš, dříve to býval Rolnický dům, za první republiky tam chodil i můj otec do pokračovací školy zemědělské, po válce to byl „5. květen“, po roce 89 se dům jmenoval ROSSin a dnes ho vlastní brodská realitka. To jen tak na okraj. A přímo na nádraží ve staré nádražní budově byla taky začouzená restauračka, tak jsem chodil někdy sám na párek, když jsem jel večer domů z rande, ale pozor- na párek s křenem!, což nebývalo jen tak někde. A točil tam pivo fotbalový rozhodčí Zezulák, broďáci ho možná budou znát… Zkrátka při srazu se musíme sejít dřív a Brod projít, jak Japonští turisté Krumlov. Hotel Slunce ještě stojí, ale je zavřen, soudní budova, na kterou se pamatuješ, také stojí, ale je otevřena, (i když její někteří návštěvníci jsou posléze zavřeni).
Ještě poznámka, nejmenoval se ten nadporučík Sekyrka? A nebyl původně řezník z Vilémova, to by totiž měl docela dobrou kvalifikaci pro výkon povolání. A taky měl dceru, co se líbila klukům…
Miloši, už končím, snad se ostatní nebudou zlobit, že se tady vykecávám!
Milí přátelé, těším se na další pokec s vámi, tato platforma je pro všechny!

pár odpovědí

(Miloš Smolík, 20. 5. 2021 16:27)

Tak jsem si přečetl pár slov našeho historika Jardy a k tomu pár poznámek.
Obdivuji popis budov v HB. Já si pamatuji pouze Ostrov , hotel Slunce, nevím
zda není také zbourané a payk okresnoí soud ,kde jsem byl jednlu jako svědek, když jsme se poprali a vybílili hospodu ve Skryjích. Svědek jsem byl jenom proto, že to vyšetřoval nadporučík Sekera a já naštěstí jsem v této době chodil s jeho dcerou. Podruhé jsem se tam octnul již jako obžalovaný když jsem nepochopil bratrskou pomoc Rusů. Dále si vůbec nepamatuji, že
bychom chodili do nějaké mléčné jídelny na koktejl. Zde si to náš historik
asi plete z hospodou na nádraží. Tam nosili sice nápoje s bílou čepicí ,ale
pivní.
Tak se zatím všichni mějte fajn, musím končit, zvoní mi tady nějaká neohlášená návštěva.
Dejte o sobě vědět. Páááááááááááááááá

Pár slov...

(Jarda M, 27. 4. 2021 9:22)

Jak sleduji, tak žádná bouřlivá diskuze ani komentáře či úvahy nebo pozdravy zatím se neobjevují, tak zase já přispěji svou troškou do mlýna. (Jen tak aby řeč nestála - zkrátka se potřebuju vykecat)
Minulý týden jsem zavítal do Havlíčkova Brodu. (Jak jináč, než k doktorům), Měl jsem pak spoustu času a tak jsem se procházel po známém městě a pozoroval, jak se mění v čase… Procházel jsem se okolo pěkných opravených domů, kolem kterých jsem chodil jako student a vzpomínal…. Některé, které v mých vzpomínkách utkvěly natrvalo, však už nejsou tím, čím bývaly…objekt Okresního národního výboru, který už není Okresním národním výborem, budova Střední ekonomické školy, která už není Střední ekonomickou školou. Národní kavárna s cukrárnou, kam jsem jako student průmyslové školy chodil vždy ve středu na šlehačkový pohár s jednou studentkou zdravotní školy, už také není kavárnou a ni cukrárnou, mléčná jídelna, kam jsme s kámoši Kájou a Milošem chodili na mléčný koktejl, už také není jídelnou, hotel Černý hotel, rovněž není hotelem i když nápis na fasádě zůstal. Bufet u Bukovsků, kam jsme o poledních přestávkách, opět s kamarády, chodili na oběd, jsem těžko hledal… Bývalé autobusové nádraží u průmyslovky už také slouží jinému účelu, vyhlášená restaurace Ariány také není restaurací. Na Smetanově náměstí výšková budova Oborového podniku Škrobárny (pamatuji, když ji stavěli, dívali jsme se na ní každé ráno a každé odpoledne z vlaku), už také není chloubou Škrobáren a ani chloubou města a chátrá… No a budova Okresní zemědělské správy už také není zemědělskou správou. Pamatuji, když se staré objekty na Smetaňáku bouraly, jak ing. Trenkvic v předmětu Architektura mluvil o diskuzích které se vedly o demolici historického baráku, kterému se říkalo „gotické dvojče“, zda zachovat či nezachovat, bourat, nabourat. Diskuze se vedly a vedly a nakonec objekt - dvojče nedvojče - šel stejně pod bagr… Tak to prostě je, tak to na světě funguje, pokrok nelze zastavit. Na druhé straně jsem zaregistroval pár staveb, co jsou „nesmrtelné“: restaurace Na rynku, Dům zahrádkářů v Dolní ulici a naše Alma mater – Střední průmyslová škola stavební!
Ještě poznámka: zaujalo mě dopravní řešení v Dolní ulici, která je jednosměrná a z mostu se do ní vjet nedá, musí se odbočit doprava na Ostrov, objet mlýn k ulici Žižkova a tam buď doleva nebo doprava, je tam soustava jednosměrek, čuměl jsem na to a pozoroval dopravní zácpy…
No prostě vše se mění a vyvíjí, staré ustupuje novému, někdy dobře, někdy špatně. A tak jediné co se nemění jsme my absolventi, my jsme pořád stejně dobří, veselí, pozitivní a pohlední, my jsme, jak se říká, držáci a nic nás neskolí…
Závěrem výzva: pište, pište, pište, příspěvky vydáme knižně!

ohlas

(Eva z Brodu, 11. 4. 2021 22:51)

Tak dobře moji milí spolužáci - čky, když jsem vám poprvé napsala, řekla jsem si, že dělám blbosti. Moc mě ale potěšila Jardova reakce-pochopení a taky jeho popis našeho doživšího se věku. Ano, ano, dokud chodíme a mluvíme.... Taky díky Maruško za přízeˇn. Jo jsem "dramatik Havel, jelikož mám každý den /doma/ hodně pestrý svými emocemi - manžel !, děti 3x, vnoučata 6x +2, matka 91, tchyně !, doktoři, politici atd. a do toho si představte peču poprvé po 70 letech kynuté buchty celý den. Kdybych byla Halina Pawlowská bylo by něco povídek. Tedˇ si pouštím "Jednoho dne se vrátíš s Věrou Špinarovou a klidně si brečím. Tak víte co? Pustíme si tu píseň, pěkně si připijeme na zdraví a budeme se těšit na ten den.....hrůza jak byh se o všem čem dnes rozepsala. Betonujte, popisujte zahrady i zahradníky, já se tam podívám až to roztaje, dle předpovědi má sněžit. Ahoj a krásné jaro. Zdravím.Eva

po velikonocích

(Josef P., 5. 4. 2021 17:49)

Ahoj všichni co nakukujete, omezení jsem využil k vydláždění sklepa - byl tam pálený beton, dokončuji jeho úklid, odpoledne se projdu 4/5 km. Stromy jsem prořezal, révu ostříhal a protože bydlíme +/- 600 m tak je na ostatní zahradničení je čas. Jako celoživotní optimista věřím, že bude zase normálně, že se i sejdeme třeba s ročním zpožděním. No a místo na kole jezdíme s ženou na skútrech - každý sám. Vám i vašim rodinám přeju nechť vám zdraví slouží, rodina těší, dílo se daří , život radost přináší. Tolik druhý nejstarší spolužák.

Veselé Velikonoce

(Miloš Smolík, 2. 4. 2021 12:43)

Ahoj kamarádky a kamarádi, milí spolužáci,
v úvodu Vám všem chci popřát krásné Velikonoce, prožité ve zdraví a pohodě.
Jsem velice potěšen Vaší účasti na našich stránkách .Zároveň mě to nutí se nad sebou zamyslet ,když čtu jací jste všichni zahradníci a činorodí kutilové.
Já jsem zjara též vyrazil na zahradu a zjistil, že by patrně s ní bylo potřeba
něco udělat. Svěřil jsem s tímto názorem své manželce.
To jsem neměl dělat.
Ta na mě okamžitě vychrlila co mám podřezat, zařezat,pokosit, provzdušnit.
Začal jsem o tom přemýšlet, jen u prvního bodu co mám podřezat mě napadla jenom sousedka. Z celkového šoku jsem se vzpamatoval ,když jsem
sehnal zahradníky-pěkný mladý kluky. Říkal jsem si to bude mít žena radost. Optimismus mi však vydržel jen do jejich příchodu na prohlídku zahrady. Jejich první slova byla. Nóóóó to je strašně velká zahrada, to je hrozný práce a pokračovali ,přijdeme asi za tři neděle. manželka oponovala , to je na ty trávy pozdě .Oni odvětili no a kdo vám je seřezával minule ,žena
řekla manžel ,tak vás prosíme ať je letos opět seřeže. To už jsem se odpotácel k soudku Plzně. Z dálky jsem slyšel, jak hoši v rychlosti předložili
předběžnou nabídkovou cenu, měl jsem obavy ,že manželka je odmítne,
ještě, že jsou tak mladí a hezcí. Pro jistotu jsem již trávu sesekal a doufám, že se nic nepředvídaného nestane a mám hotovo .Jen když odešli dostal
jsem vynadáno, že jsem se choval k nim strašně a až přijdou ,takže
mám odjet na Vysočinu .To je můj další úspěch a už se těším na Káju Krumla a na pár dní klidu.
Tak se mějte fajn a držte mi palce ať tu zahradu zvládnu.

Ahoj

(Jarošová, 1. 4. 2021 12:20)

Zdravím všechny, co sem "zabrousí". Občas sem kouknu, ale napsat mě přiměl až příspěvek Evičky, čímž tě Evi specielně zdravím. Sdílím tvůj "postesk", že nemůžeš na zahradu. Kde ji máš? Nikoliv okr. HB? Mám výhodu, že moje zahrada se nachází kolem dokola domu. A máš pravdu, vše tu kvete. Před deštěm minulý týden jsem stihla vertikulaci a k neuvěření travička báječně zazelenala. Mám předpěstované čili papričky, které mi krásně rodí a dokonce už červenají, rajčátka jsou už 20 cm vysoká, samozřejmě ještě pod střechou. Roste cibulka, petržel,majoránka, ale hlavně ty kytičky.Na zahradě teď makám už od rána, i když to jde pomaleji, než před pár lety. Holt ta 70ka a po práci legraci, jak se říká, šoupnu do bazénu. Už týden tam mám krásnou vodičku a tak si tam rochním. Jinak u mě nic nového. Jsem spokojená, nevadí mi současný stav, že se nestýkám s rodinou. Stejně i dříve, jelikož jsou všichni mí blízcí daleko, jsme byli v kontaktu převážně po telefonu a hodinový telefon byl lepší, intenzivnější, než když přijeli a já stála půl dne u plotny. A být sama pro mě není nic nového a spíš mi to vyhovuje. A teď, když už je sluníčko a může se ven není co řešit. Zima byla dlouhá, ale čtení, TV a dobré filmy co mám natočené to jistily, navrhla jsem si změny v zahradě a ty teď budu realizovat, ale hodně jsem prospala. Vždycky jsem záviděla medvědům. Co jsem chtěla, jsem napsala a jdu se "sečíst" (v dnešní době digitalizace a provázanosti kdejakých informací to považuji za největší nesmysl i když chápu tradice, sčítání se provádí takových dobrých 2000 let. Dělá se všude a nic s tím nezmůžem.)Lidičky, přeji vám pokud možno krásné počasí o Velikonocích, užijte si to a buďte zdraví. M.J.

Ohlas

(Eva z Brodu, 27. 3. 2021 21:37)

Moji milí spolužáci, budíčky mi zazvonily přímo u ucha - tak vás moc zdravím.Nekašlu na vás, ale mám komplex, že nikoho nemůžou zajímat moje pocity s životem tak obyčejným. Tak rok vařím!!!, uklízím, kecám po telefonu,...... S tím současnem to mám tak jak řekl F.R.ˇCech, do politiky bych nešel, ale přihlásil bych se do popravčí čety. A jinak závidím Marušce jak umí vše popsat, závidím vtip a energii Milošovi, závidím klid a filosofii Karlovi, závidím nadhled Jardovi, Radkovi závidím tu trampošku- tedy ten pohyb a vstřícnost všech ostatních. Za ten rok jsem procestovala na "JUTUBU" celou zeměkouli, přehrála jsem od Kryla po Pavarottiho, besedy všech X-Y a dalších prolhanců, obrazy, knížky, filmy a pak zjistím, že nemůžu zajet na svoji milovanou zahradu, kde kvetou už třeba kaliny. A Radku to kafe si nech poslat co nejdřív, než ti to převezou kolem Afriky to chvilku potrvá. A Jardo ty máš výborný nápad s tou videokonferencí . Víš jak se to dělá? aby byla zábava - pošleš kufřík s nápoji- nejlépe bílá vína- pro Miloše- označíš je čísly od 1-8, pod každým bude jiný druh vína a my budeme hádat až do mrtva , ráno zjistíš jak je ten druh fuk. Jinak na Sputnik V nemám známosti, tak jsem se spokojila s Pfizrem. Raději končím, jen je mi smutno, to je asi poznat z mých ....... Těším se na vás!! Jak nás spojuje to mládí, co. ? Tak pište něco veselýho. Ahoj Eva Prominte chyby, uz to neumím vrátit zpátky.

Re: Ohlas

(Jarda M, 1. 4. 2021 12:05)

Ahoj Evo!
Několikrát jsem pročítal Tvůj, dle mého názoru velice emotivní komentář a čekal jsem na reakce ostatních spolužáků , na další názory, úvahy, statě. Leč marně! Tak píšu já.
Je vidět, že současná situace nikomu nepřispívá ke klidu a pohodě, i když by jsme mohli jako zasloužilí důchodci bezstarostně užívat zaslouženého blahobytu… Takhle nám nezbývá než věřit, že bude líp… Jak říká jedna postava ze světoznámého románu: „ať si bylo jaksi bylo, vždycky jaksi bylo. A nikdy nebylo, aby nebylo“ Takže to musíme všechno vnímat s trochou optimismu. I když nejsme nejmladší, tak zase nejsme tak staří, aby nás hned tak něco položilo. Tuhle jsem si náhodou vzpomněl na slavnou televizní inscenaci Nezralé maliny. Tam také se bývalí spolužáci sešli na abiturientském večírku po padesáti letech ! No jó, ale co to bylo za dědky a babky, (asi si to také pamatujete: herci Pešek, Sklenčka, Filipovský, Nedbal, toho vyzvedli už z Domova důchodců, paní Šejbalová..). To my jsme proti nim fešandy a fešáci, radost pohledět. Někteří z nás jezdí na kolech, někdo na motocyklu, někdo chodí pěšky, někdo hraje divadlo, někdo stále podniká, zkrátka ještě nejsme ve starém železí – jak se zpívá v jedné písničce: ani déšť, ani sníh, ani mráz na fešáky neplatí!!!!
Musím říci, že mě se to jakž takž daří zvládat. Jsme tady v přírodě, na zahradu to mám dva kroky a do města jen na nákupy… (Kaliny mi zatím nekvetou, ani zlatý déšť, ale sněženky, bledulky, talovín, jaterník podléška a lezou už narcisky…).
Už jsem se vykecal dost, nechám tedy prostor dalším.
Vážení a milí, s tou vidoekonferencí se pokusím něco zjistit, ale s tím vínem nevím, nevím… Takže hlavu vzhůru, přátelé a těšme se na shledání!

Zdravice z PRAHY

(Miloš Smolík, 24. 3. 2021 12:12)

Jani,
děkuji za informaci, Hlinsko tedy ještě odložím a podej mi prosím zprávu
až vyrazí bledule a další jarní květiny. Já bohužel jiné neznám a bledule jen podle názvu, ale jak vypadají také nevím. Jinak jsem už párkrát vyrazil,ale vždy mě vrátila policie, jen jednou, jsem se otázal, když pojedu dál zda po mě začne střílet mi poradil jinou cestu ,kde poliši nejsou. To byl dosud můj největší životní úspěch, že jsem se dostal z okresu do okresu bez pasu.
Jen se však neradujte, že se mě konečně zbavíte, protože nyní mám již připraveno několik čestných prohlášení a dalších potřebných dokladů ,abych
mohl trajdat i v jiných okresech.
Tak se zatím mějte a kupujte víno /bílé/




Pozdrav z Hlinska

(Jana Tlustá, 21. 3. 2021 16:39)

Vám všem posílám jarní pozdrav z Hlinska. Milošku, ráda Tě uvidím, ale ještě na lyžích...Včera jsme dostali další sněhovou nadílku, snad už to bude poslední. Mějte se hezky a držte se...

budíček 2.výzva

(Miloš Smolík, 15. 3. 2021 16:05)

Vážení ,
již jsem vytáhl kolo, budu Vás asi muset budit jednotlivě a to se Vám prodraží.
Již všichni si nakupte několik lahví vína, protože já mám po jízdě na kole velkou spotřebu. Informujte se u Ivanky ,kterou když jsem navštívil, vypil jsem
nejen jí veškeré zásoby, ale zásoby všech přilehlých domů.
Výjimka platí jen pro tebe Jardo, ale Tebe jsem v minulých návštěvách nejen vypil ,ale i vyžral. Tak pozor Brzy budu vyrážet

BUDÍČEK

(Miloš Smolík, 2. 3. 2021 13:43)

Milí přátelé ,kamarádi !!!!
Již se pomalu probouzejte blíží se jaro. Doufám , že jste mě všichni poslechli a
na vánoce zakoupili Sputnik, tak si ho píchněte. Pokud ne obraťte se na pana presidenta on Vám ho zajistí. Pak už můžeme plánovat sraz. Tak se zatím mějte moc fajn a budíček!!!!!

Re: BUDÍČEK

(Jarda M, 11. 3. 2021 16:15)

Koukám Miloši, že na budíček nikdo nereagoval, asi se ještě oddávají zimnímu spánku... Sputnik by mě president rád ze známosti zajistil, ale ministr mu to zatrh. Ale jen co to půjde, tak se zaregistruju a nechám se opíchat čímkoli, kdekoli a kýmkoli. Hlavně zdraví!!! Teď jsou v módě všelijaké videokonference, tak aby jsme nemuseli dělat sraz distančně "onlajn". I když i to by jsme zvládli, ale nebylo by to ono. Popřemýšlím o tom. Všem přeji pevné zdraví


1 | 2 | 3 | 4 | 5

následující »