Střední průmyslová škola stavební v Havlíčkově Brodě

Listy z kroniky SPŠS v Havlíčkově Brod

Zdroj: Almanach „30 let Střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě“

Po vítězství pracujícího lidu nastal ve všech odvětvích národního hospodářství velký rozvoj výrobních sil a s ním  i zvýšené požadavky na odbornou úroveň pracovníků. (…)

Znárodněné stavebnictví potřebovalo pro výstavbu nových objektů, továren, přehrad, sídlišť nové stavby vedoucí, techniky a projektanty. Zřízení průmyslové školy stavební si vyžádalo ministerstvo stavebnictví z podnětu národního podniku Československé stavební závody. Havlíčkův Brod byl zvolen jako místo školy s přihlédnutím ke vhodné poloze školy vzhledem k okolním spádovým oblastem – Žďáru nad Sázavou, Jihlavě, Humpolci, Ledči, Chotěboři a Čáslavi.

Naše škola byla zřízena výnosem ministerstva školství, věd a umění ze dne 16. září 1949 (…) pod názvem Vyšší průmyslová škola stavební, větev konstrukční, s účinností 1. září 1949. Průmyslová škola se tak stala po gymnáziu, ekonomické a zdravotnické škole v pořadí čtvrtou výběrovou školou v našem městě.

Ministerstvo stavebnictví požádalo tehdejší Československé stavební závody v Havlíčkově Brodě, aby nad školou převzali patronát a společně s Vyšší průmyslovou školu v Praze provedly první výběrové řízení do ročníku  1949/50. Ministerstvo stavebnictví pověřilo jednotlivé závody, aby ke studiu vyslaly vyučené zedníky a tesaře. Ke zkouškám se dostavilo 28 uchazečů. První přijímací zkoušky se konaly v budově Československých stavebních závodů za předsednictví ředitele závodu z jazyka českého, matematiky a kreslení. Na základě přijímací zkoušky bylo přijato 24 prvních žáků školy.

Výnosem školského odboru KNV v Jihlavě byl dán souhlas s vyučováním od 1. října 1949.

Všeobecně vzdělávacím předmětům vyučovali v tehdejším prvním ročníku profesoři havlíčkobrodského gymnázia a tehdejší vyšší hospodářské (ekonomické) školy, odborným předmětům kromě ředitele J. Petelíka, ing. Alois Kranz a ing. Karel Stojan z Československých stavebních závodů. Prvním třídním profesorem byl profesor gymnázia  Jan Fráňa. Vyučování v budově gymnázia bylo výhodné í tím, že gymnázium mělo ve svých sbírkách pomůcky k výuce matematiky, deskriptivní geometrie, odborného kreslení, fyziky a chemie. Provizorní ubytování pro přespolní žáky zajistily Československé stavební závody v Termesivech, protože v tehdejší době nebyl v Havlíčkově Brodě žádný domov mládeže. O studium na průmyslové škole byl značný zájem. K přijímacím zkouškám v roce 1950 se přihlásilo 58 uchazečů – vyučených zedníků a tesařů. Také ve školním roce 1950/5 se ještě vyučovalo v budově gymnázia a výuku obstarávali ročníku profesoři havlíčkobrodského gymnázia, tehdejší vyšší hospodářské školy a odborníci Československých stavebních závodů. Všichni žáci se zapojili do socialistické soutěže pomoci našemu stavebnictví. Na prázdninové praxi odpracovali žáci na výstavbě tzv. finských domků a sociálního zařízení pro Novou huť Klementa Gottvalda (komu už ten název nic neříká, tak klikni zde) více než 27 tisíc hodin. Krajský školní inspektor ocenil práci školy, která dosud pracovala v provizorních podmínkách.

Ve školním roce 1951/52 byly poprvé otevřeny dva ročníky. Kromě žáků z pracovišť byli přijati žáci z tehdejších středních škol (dnešní ZDŠ), mezi nimi i pět dívek. Na škole bylo ustanoveno sedm interních učitelů, z toho čtyři pro odborné předměty. Tím byly dány předpoklady ke zkvalitnění výuky. Na konci školního roku byla uspořádána výstavka žákovských prací, kterou zhlédlo asi 200 návštěvníků. O prázdninách 1952 pracovali vyučení žáci na výstavbě Poruby, ostatní se zúčastnili mládežnické  brigády na stavbě trati Havlíčkův Brod – Brno.

Přespolním žákům se dostalo také lepšího ubytování v nově upravené budově domova mládeže v ulici Pojezdného a v Nuslích. Ve školním roce  1952/53 byly už na škole všechny ročníky. Rozšířil se učitelský sbor, v němž bylo 12 interních učitelů. (…) V červnu 1953 se konaly první ústní maturitní zkoušky za předsednictví ing. F. Hořejše, ředitele průmyslové školy ve Volyni. Úspěšně je vykonalo 18 absolventů.

Ve školním roce 1953/54 bylo při škole poprvé otevřeno studium při zaměstnání, které od té doby probíhá na škole nepřetržitě a umožňuje pracujícím zvýšení kvalifikace.

Některé záměry se nepodařilo v té době uskutečnit. Nebyl realizován projekt přístavby tělocvičny, protože městský národní výbor počítal tehdy na jejím místě se stavbou hotelu.  

Od září 1953 převzalo vedení školy také správu domova mládeže. V říjnu 1953 byl při škole ustanoven místní poradní sbor zajišťující spojení školy se stavební výrobou. (…) V té době se také úspěšně rozvíjela kulturní činnost žáků. Divadelní kroužek pod vedením ing. Vladimíra Veselského sehrál pro veřejnost a žáky Goldoniho komedii Poprask na laguně  a komedii Lazebník sevillský. 

 Učitelé a žáci se zúčastnili soutěže o zvelebení města k 10. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, pomáhali při úpravách okolí školy a výstavby autobusového nádraží. Podle tehdejších směrnic pracovali maturanti na diplomových pracích a absolvovali předdiplomní odbornou praxi v závodech. O spojení školy se životem  svědčí pomoc profesorů a žáků školy stavební při výstavbě školních pavilonů v Praze ve školním roce 1955/56. Tato odborná praxe byla pro žáky velkým přínosem a byla po zásluze oceněna jako příspěvek v soutěži o zvelebení měst a obcí k 10. výročí osvobození. Mezi odbornými školami Jihlavského kraje se průmyslová škola stavební umístila na pěkném třetím místě. Divadelní kroužek pod vedením ing. Vladimíra Veselského nastudoval dvě komedie – Čapkova Loupežníka a Macháčkovu veselohru Ženichové.

Postupně byla škola vybavena dílnami, knihovnami, kabinety, byla zřízena rýsovna a odborné učebny fyziky a chemie.

Ve školním roce 1957/58 (…) v soutěži odborných škol naše škola zvítězila a získala jako odměnu stanové vybavení pro 10 osob. Žáci školy byli několikrát úspěšní také v Soutěži technické tvořivosti mládeže, v níž získali první místo za model žebříkového lešení. V této době se žáci podíleli na stavbě bytových jednotek pro národní podnik Motorpal v Jihlavě, pro národní podnik Žďas ve Žďáru nad Sázavou i na výstavbě zimního stadionu v Havlíčkově Brodě.

Koncem padesátých let (…) se škola podílela na oslavách 15. výročí osvobození Československa – žáci se zapojili do nácviku spartakiádních skladeb, zúčastnili se Běhu vítezství, účinkovali na slavnostním koncertě. V té době na škole úspěšně rozvíjel svoji činnost také taneční kroužek pod vedením profesorky Koubské, který zvítězil v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže a v krajském kole obsadil 3. místo.

 (…) Postupně se rozšířil i počet tříd večerního studia – ve školním roce 1961/62 jich bylo již pět, z toho dvě ve Žďáru nad Sázavou. Ve školním roce 1962/63 byla umístěna v budově školy večerní třída přadlácká. (…) Do třídních knih byly pravidelně zařazovány kulturněpolitické aktuality, ke zlepšení prospěchu žáků byly zavedeny doučovací kroužky. Na konci školního roku se konala podle tehdejších směrnic soustředěná praxe žáků.

Pěkného úspěchu dosáhli žáci v Soutěži tvořivosti mládeže, kde dva modely územního řešení sídliště se dostaly v roce 1964 až na ústřední přehlídku do Bratislavy.

(…) Od školního roku 1965/66 se přechodně snížil počet žáků denního studia, protože byl otvírán jeden ročník. 13. Října 1965 zemřel bývalý zástupce ředitele školy profesor Jaroslav Rérych, který na škole působil od roku 1951.

Škola obeslala v roce 1965 celostátní výstavu Soutěže technické tvořivosti mládeže modelem navrhované přístavby školy, na kterém se podíleli žáci třetích ročníků pod vedením ing. arch. Jaroslava Brože. V odborných předmětech se věnovala pozornost novým metodám stavebnictví, zejména panelové výstavbě.

Učitelé odborných předmětů se zúčastnili stejně jako v uplynulých letech projekční  a expertizní činnosti.

Žáci pracovaly v polovině šedesátých let na výstavbě letního stadionu v Havlíčkově Brodě a na dalších stavebních akcích.

31. srpna 1967 odešel do důchodu první ředitel školy Jaroslav Petelík, který se zasloužil o její založení i rozvoj. Jeho řídící, organizátorská, i veřejná činnost byla oceněna v roce 1956 udělením čestného titulu zasloužilý učitel. Ani po odchodu do důchodu neztratil Jaroslav Petelík spojení se školou, pravidelně navštěvoval stranické i odborářské schůze, zajímal se o její stavební rozvoj. Z jeho kronikářských záznamů jsme čerpali materiál k vylíčení historie školy do roku 1967.

1. září 1967 byl jmenován ředitelem školy dosavadní zástupce ing. Stanislav Horký, jeho zástupcem profesor Josef Charamza. Za jejich působení dosáhla střední průmyslová škola stavební kvantitativně i kvalitativně vyššího rozvoje než v předcházejících letech. Nové vedení školy usilovalo zejména o vytvoření všech podmínek k modernizaci výuky. První etapa přístavby školy proběhla v letech 1967/69 (…) Zahrnovala výstavbu šaten, odborné učebny stavebních předmětů s promítárnou, dále novách kabinetů, svazácké klubovny s televizním a rozhlasovým koutkem. Přístavba byla prováděna vlastními silami, pracovalo se i v prodloužených směnách a o volných sobotách. (Na tuto akci si jistě všichni pamatujete, to už bylo za dob našeho studia - na  stavbě jsme pracovali i my – pozn. jm).

 Až potud jsem považoval za účelné citovat kroniku z Almanachu, další období během našeho studia a po něm máte jistě ve své paměti.

(Redakčně upraveno)                   

    Profesoři, školník a další: